Skotsko 2007

Přehled najetých kilometrů a výherce soutěže o největší krysu... pdf

Vůně whisky, tklivý hlas dud, muži v kiltech, starobylé hrady, mlha nad rašeliništi, tajemný duch legend a krvavé historie nad krajinou, dotěrnost muchniček, bodání kapiček deště ve tváři, dunění padající vody - to vše a mnohem více je obsaženo v jediné vzpomínce na loňský vodácký zájezd do Skotska.

Myšlenka navštívit tuto krásnou zemi se zpočátku nesetkala s velkým ohlasem. Vzdálenost a pravděpodobný nedostatek vody v řekách byly hlavními argumenty proti. Vskutku se nejedná o častý cíl vodáckých atrakcí, přestože charakter říček padajících z Highlands do moře slibuje dostatek povyražení i pro milovníky obtížných toků. Nicméně zvítězila zvědavost a touha po poznání krajů, o kterých jsme toho tolik slyšeli v hodinách angličtiny, ale jen málo z nás je prozkoumalo trochu více.

Kanoistika ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska není tak masovým fenoménem jako u nás, ale ti, kteří ji provozují (a zejména ve Skotsku), jsou opravdoví nadšenci.

Cesta do severní oblasti Velké Británie samozřejmě vedla přes Anglii a Wales, kde nešlo vynechat návštěvu prehistorického Stonehenge, či velšského centra kanoistiky poblíž městečka Llangolen, ani továrničky firmy Pyranha v Runcornu. Konečně jsme na vlastní oči viděli, jak se vyrábí lodě, na kterých velká část účastníků zájezdu jezdí!

Skotsko nás přivítalo sluncem (Jak neobvyklé!) a suchými řekami (To jsme čekali!). Míříme na sever kolem největšího skotského jezera Lomond a doufáme, že proměnlivé počasí přinese dostatek vody pro sjíždění. A stalo se, někde je té vody zase příliš! V cestě nám stojí nejvyšší hora Skotska a celého Spojeného království – Ben Nevis. S nadmořskou výškou 1 344 m na nás zase až tak veliký dojem nedělá, avšak výstup na něj začíná téměř na úrovni mořské hladiny. Navíc počasí se cestou na vrchol často mění a i v horkém létě je tam třeba počítat se sněhovou vánicí. Neporazil nás! Zatímco početné družstvo dobývá vrchol hory, několik odvážlivců se vrhá do vln říčky Nevis, jež patří k perlám skotských řek. Spokojeni jsou všichni.

Cestou dál na sever jsme si kolem hradu Eilean Donan odskočili na ostrov Skye a nevěřili vlastním očím. Tam, kde ve večerních hodinách řádili prudké veletoky podpořené mohutným několikahodinovým lijákem, nacházíme druhý den ráno úzké ukázněné říčky, jen taktak nad hranicí sjízdnosti. Nicméně podařilo se a po noci strávené díky dobrosrdečnosti místních obyvatel pod střechou sjíždíme řeku i zde.

Další naše cesta vede severovýchodním směrem až do nejsevernějšího bodu našeho putování k řece Shin. Z přehrady sice moc vody neteče, ale na řádění na vodopádu to bohatě stačí. Cestou zpět na jih se zastavujeme na smutném bojišti u Cullodenu, kde byly v roce 1746 tvrdě potlačeny veškeré snahy Skotů o obnovení vlastního království. Déšť rozhodně nepřispívá k povznesení nálady, která na této planině panuje.

Další putování mezi krásnými řekami Grampianského pohoří si zpestřujeme exkurzí v palírně Glenfiddich a se Skotskem se loučíme asi nejkrásnější řekou celého zájezdu – North Esk. Zde si někteří z nás sáhli na hranice svých psychických i fyzických možností a všichni byli nadmíru spokojeni. Ještě jsme zastavili v Edinburghu, kde právě probíhal proslulý festival pouličního umění Fringe.

Nakonec zastávka na slalomovém kanále v Nottinghamu a pak už jen cesta domů. Snad si všichni výlet užili. Každý z nás si odnesl zážitky a dojmy z krásné země, jejích pohostinných obyvatel a především nádherných řek, které nakonec měly vody dost.