Na loděnici přijíždím v pátek krátce před čtvrtou. Jsem skoro první a vlek je také ještě poloprázdný. Rychle navazuji loď, nakládám pádlo a kontroluji materiál. Ve čtvrt přijíždí autobus. Mezitím se již sešli skoro všichni účastníci zájezdu. Chybí snad jen vedoucí Pavel. Někde ho zdržela dopravní zácpa, ale kolem půl už taky doráží. Čekáme jen na vodáky z Napajedel. Ti po dvou okruzích kolem Pisárek zajíždějí s Jirkovou pomocí do loděnice. Zjevně mají jiného dodavatele materiálu, protože na vlek s drtivou převahou Pyranhí přibývají jejich tři Jacksony. Těsně před pátou vyrážíme směrem na Karlovy Vary. Před sebou máme čtyři a půl až pět hodin cesty. Skutečnost bude ale trochu jiná...

Teplá, Střela 23.-25. 9. 2011

Na loděnici přijíždím v pátek krátce před čtvrtou. Jsem skoro první a vlek je také ještě poloprázdný. Rychle navazuji loď, nakládám pádlo a kontroluji materiál. Ve čtvrt přijíždí autobus. Mezitím se již sešli skoro všichni účastníci zájezdu. Chybí snad jen vedoucí Pavel. Někde ho zdržela dopravní zácpa, ale kolem půl už taky doráží. Čekáme jen na vodáky z Napajedel. Ti po dvou okruzích kolem Pisárek zajíždějí s Jirkovou pomocí do loděnice. Zjevně mají jiného dodavatele materiálu, protože na vlek s drtivou převahou Pyranhí přibývají jejich tři Jacksony. Těsně před pátou vyrážíme směrem na Karlovy Vary. Před sebou máme čtyři a půl až pět hodin cesty. Skutečnost bude ale trochu jiná.

První zádrhel nastává před zúžením u Velkého Meziříčí. Pět kilometrů jedeme odhadem tři čtvrtě hodiny. Druhý se objevuje na pražském okruhu. Z motoru se ozývá podivný zvuk a autobus ztrácí výkon. Později se přidává i bílý kouř. Na benzínce řidič závadu identifikuje jako prasklé těsnění pod hlavou. Dolévá vodu do chladiče a pokračujeme k příští pumpě pro další. Tak to pokračuje až do Varů, kde kolem půlnoci uléháme v loděnici místních vodáků.

V sobotu je na programu dvakrát Teplá a pro zájemce Lomnický potok. Ráno předěláváme vlek ze závěsu na kouli a Jirka mezitím přijíždí s dodávkou, kterou vzal klukům z VODÁK sportího Testcentra. Na startu nám Verča rozdává čísla. Startujeme jako první a mládež jako poslední. Snad se stihneme vrátit. Do startu je dost času, tak obhlížíme několik prvních brankovišť. Kromě jedné přesazené branky to vypadá celkem jetelně. Já začínám být trochu nervózní z cíle, před kterým mají být tři stupně s válci. Velký je prý hlavně ten poslední. Start. Celkem v klidu jedu po prázdné řece a už je tu navigace na kolonádě. Není úniku. Projíždím tunelem, zatáčka doleva s velkou vlnou. Zatím v pohodě, ale nervozita stoupá. Pár vlnek, pořád ty hrozný zdi kolem, branky ignoruji. A je to tady. První válec, záchranáři vpravo. Mířím k nim. Co kdyby. Sjíždím ho, dva záběry a jsem venku. Není to tak hrozný. A už je tu druhý. Dobrý, ale periferně vidím Lidku se tam motat. To mě moc nepřidá. Pár metrů a je tady ten poslední. Z vrchu vypadají všechny skoro stejně. Všichni křičí zaber, makej. To jsem neměl dělat. Stáčí se mě loď a na hraně místo záběru rovnám. Ale rychlost pořád mám a zdá se, že v pohodě projíždím. Ale už jsem tam. Z toho leknutí ani nic nezkouším a hned plavu. Mám loď i pádlo a celkem v pohodě se zachraňuji sám. Nevím přesně, co se stalo, ale nejspíš se mně zařízlo pádlo a jak jsem silně zabíral, šel jsem za ním. Podle Jirky s Verčou jsem to už měl projetý. Honza, co jede za mnou, mně následuje. Vracák nikde, ale s pomocí žebříku nasedám. Na soutok s Ohří už je to kousek a za chvilku končíme. Rychle jíme a navazujeme lodě, ať na startu ještě stihneme mládež. Druhou jízdu si užívám. Všechno v pohodě včetně závěru. Hlavně si jet po svém. A příště už si nebudu dopředu nic číst. Lomničák večer vynechávám. Přeci jen se na to necítím a voda tam je ledová. Večer končíme procházkou přes lázeňské centrum Karlových Varů.

V neděli je na programu Střela. Asi 17 km a jen jednou. Panu řidiči se v sobotu podařilo opravit autobus a ráno vyráží pro vlek s loděmi. Vlek se zase musí uzpůsobit na závěs a tak mají trochu zpoždění. Asi nebudeme mít čísla od 1. V Rabštejně už je plno. Máme čísla od zhruba 125. Jdeme na výklad trati a prohlížíme první brankoviště. Na víc není čas. Start. První tři branky dávám. Rozhoduji se, že zkusím projet, co půjde. Technicky nezvládám jen povinné přistání a dvě branky v posledním brankovišti kvůli velkému návalu. Cíl. Tam na sebe čekáme a pokračujeme k autobusu. Řeka se narovnává, ale pořád ještě v mírných meandrech teče. A je tu konec. Autobus stojí kousek od řeky, tak rychle navázat lodě, převléct se, nasvačit se a hurá, tentokrát už plynule a bez problémů, domů.

U loděnice máme malé hrázky, které prapůvodně vznikly ani nevíme jak, ale staráme se o ně a čas od času se je pokusíme vylepšit a znovu vybudovat. Voda je živel a nenápadně stěhuje vše, co jí v cestě stojí a nevadí jí, že jsou to i balvany co sotva uneseme. Likvidace hrázek není hned, ale voda mele jistě. Už je to tři roky co jsme dělali poslední velkou úpravu hrázek a čas se na nich podepsal...

U loděnice máme malé hrázky, které prapůvodně vznikly ani nevíme jak, ale staráme se o ně a čas od času se je pokusíme vylepšit a znovu vybudovat. Voda je živel a nenápadně stěhuje vše, co jí v cestě stojí a nevadí jí, že jsou to i balvany co sotva uneseme. Likvidace hrázek není hned, ale voda mele jistě. Už je to tři roky co jsme dělali poslední velkou úpravu hrázek a čas se na nich podepsal. Jsou o poznání menší a vracáky jsou plné kamení.

V řece teče malý letní stav vody a ta není až tak studená, takže je pravý čas na puštění se do akce. Na rychlo svolávám brigádu na čtvrtek. Sešlo se nás 9, což není až tak moc, ale na to že to bylo opravdu na rychlo, tak nás zas tak málo není. S nadšením se vrháme do vody, až voda stříká a kamení lítá. Projekt oprav je v hlavě, ale všichni jsou s ním srozuměni a tak se dílo daří. Asi po dvou hodinách opravdové dřiny stojí hlavní hrázka ve své původní kráse a tváří se, že odolá zase několik let vodnímu živlu. Ve vracáku pod ní je hloubka a přejezdy budou taky hladší. Vypadá to opravdu parádně.

Pouštíme se tedy do úpravy ostrova pod hlavní hrázkou a úprav příbřežních hrázek. To se nám podařilo jen asi tak napůl. Hrázky stojí, ale vracáky pod nimi jsou ještě dost mělké. Po další hodině práce se blíží tma a my nemůžeme hýbat rukama. (to nás provází ještě několik dalších dní). Takže po třech hodinách opouštíme řeku s pocitem dobře vykonané práce. Ještě je sice co dokončovat, ale vypadá to u nás zase trochu víc jako v malém vodáckém areálu.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným. Děvčatům Báře a Verče a chlapům Jirkovi, Sváťovi, Dušanovi, Pavlovi, bratru Radka, Vladimírovi.

Jen tak dál a díky moc. Díky Vám se nám bude jezdit a trénovat zas o něco líp.

Když jsem ráno vykoukla z okna, počasí za moc nestálo a v duchu jsem si říkala, že se ani nevyplatí vstávat. Cestou do Pisárek jsem ale přestala litovat, protože sluníčko nakonec vykouklo z pod oblak a přineslo mi i trochu dobré nálady.

Jihlavka 19. 6. 2011

Když jsem ráno vykoukla z okna, počasí za moc nestálo a v duchu jsem si říkala, že se ani nevyplatí vstávat. Cestou do Pisárek jsem ale přestala litovat, protože sluníčko nakonec vykouklo z pod oblak a přineslo mi i trochu dobré nálady.

Jakmile jsem dorazila na loděnici, připojila jsem se do obecného shonu balení, navazování lodí, hledání pádel atd. Během těchto činností mi byla zapůjčena bunda od Michalky, rukavice od Lidky a něčí gumička na brýle. Tímto všem majitelům děkuji. V osm hodin seděli všichni účastníci v autobuse a vyjíždělo se směr Mohelno. Tedy, osm hodin byl původní plán, měli jsme alespoň čtvrthodinové zpoždění.

Po příjezdu na místo nám propust důkladně umyla přední sklo autobusu a nás osvěžila malou sprškou. Připravili jsme lodě a já měla před sebou první řeku, kterou pojedu na kajaku. Musím říct, že první kilometry stály za to. Aby to nebylo málo dobrodružné, stihla jsem si k tomu i zaplavat. Samozřejmě nedobrovolně. Když se u silničního mostu v Hrubšicích objevil na obzoru autobus, ve kterém byl mimo jiné můj oběd, byla jsem ráda za pauzu, protože mi byla celkem zima. Naštěstí mi byly zapůjčeny Verčiny kraťasy a zbytek plavby proběhl pro mě v suchu a to do slova a do písmene. (Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem si popůjčovala věci od půlky oddílu. ?)

Dali jsme si tedy oběd a ještě potkali druhou skupinu, která už odjížděla. Díky tomu jsme začali spěchat a druhou část cesty sjeli o poznání rychleji. Na břehu jsme potkali skupinku dětí, která se dožadovala, abychom udělali eskymáka. Lidka jim přání splnila a odměnou jí byl potlesk.

Odpoledne jsme dorazili do Ivančic, kde jsme navázali lodě za autobus a unavení, ale spokojení vyjeli k Brnu.

Kuželkový turnaj proběhl podle všech regulí. Následné špekulování se vyvedlo, počasí slunečné, až vedro..

Kuželkový turnaj 16. 6. 2011

Kuželkový turnaj proběhl podle všech regulí.

Výsledky:
1. místo     53 bodů    Michalka
2. místo     50 bodů    Veronika
3. místo     46 bodů    Pavel Bečka
4. místo     41 bodů    Mája
5. místo     40 bodů    Bára

Je vidět, že budeme muset ještě trošku trénovat :-)

Následné špekulování se vyvedlo, počasí slunečné, bylo až vedro. Ale opečené dobrůtky mňam.

Racků a Racčat se sešlo nakonec hodně. Nálada byla odpočinková, skoro prázdninová.

Oficiální začátek akce je v sobotu ráno, ale my z Prahy pro jistotu přijíždíme už v pátek večer. Přenocujeme na loděnici a ráno zase brzy vstáváme.

Autobus přijíždí trochu dříve a nikdo nic nestíhá. Rychle ještě navázat lodě, sbalit věci, nasnídat se. Ale nakonec přeci jen vyjíždíme. V autobuse se všichni snaží si na poslední chvíli zapamatovat co nejvíce značek a naučit se nějaké ty uzly a doufají, že budou mít při losování štěstí.

Přijíždíme do Tišnova.

Vodácký víceboj 4. 6. 2011

Oficiální začátek akce je v sobotu ráno, ale my z Prahy pro jistotu přijíždíme už v pátek večer. Přenocujeme na loděnici a ráno zase brzy vstáváme.

Autobus přijíždí trochu dříve a nikdo nic nestíhá. Rychle ještě navázat lodě, sbalit věci, nasnídat se. Ale nakonec přeci jen vyjíždíme. V autobuse se všichni snaží si na poslední chvíli zapamatovat co nejvíce značek a naučit se nějaké ty uzly a doufají, že budou mít při losování štěstí.

Přijíždíme do Tišnova. Všichni se hrnou z vedra v autobuse do podobného vedra venku. Čekáme, než začne prezentace, a i tuto volnou chvilku využíváme k dalšímu učení. Po prezentaci následuje losování pořadí. Naše hlídka si vytáhla šťastné číslo 13. To znamená, že budeme startovat mezi posledními. No, pořád je to lepší, než jet první.

Pak už následuje výklad trati. Dovídáme se, jaké všechny úkoly budeme muset na jedenáctikilometrové trase splnit.

Chvíli potom už začíná start. My máme ještě téměř hodinu čas, a tak si ještě zkoušíme hod házečkou. Některým to jde lépe, jiným zase hůře, tak uvidíme, jak tomu bude při závodě.

Když už se blíží náš startovní čas, přesouváme se k řece. Nakonec, to stíháme opravdu na poslední chvíli. Odrážíme od břehu, náklon a hurá kupředu!

Druhá posádka naší hlídky není ještě tak zkušená, a tak věnujeme začátek cesty lekci pádlování. Postupně to jde lépe. Ale pak najednou se otáčím, a co to nevidím. Kluci plavou vedle lodi. Ta ale bohužel není vzhůru nohama. Podařilo se jim ji otočit zpět, takže je plná vody. Přistáváme a já jim běžím, nebo spíš se prodírám, proti proudu na pomoc. Po opravdu velkém úsilí, se nám nakonec podařilo loď zase otočit a vylít. První nácvik plavání máme za sebou a vyrážíme dál.

První stanoviště nás čekají při přenášení jezu. Nejdříve jsou to uzly. Tam se nám celkem daří, získáváme dohromady jen 1 trestnou minutu. U házečky už to je horší. Aby se netvořily příliš dlouhé fronty, hází se pouze jeden pokus, ale 3 trestné minuty bohužel zůstávají. Já jsem si své dobré pokusy asi vyčerpala tréninkem, a tak se naše ztráta navýšila na 7 minut. Ale to se dá jistě ještě dohnat.

Další úsek cesty už je delší i náročnější. Klukům se podařilo se znovu prásknout. Asi si to chtějí před povinným cvaknutím ještě pořádně natrénovat. Voda tu docela teče, takže nám trvá docela dlouho, než se nám podaří dostat loď ke břehu. Naštěstí nám pomáhá Pavel Gřunděl, a tak nakonec všechno dobře dopadá.

Následujícím úkolem je běh. První půlka cesty je pomalejší. Ještě se snažíme opakovat si zdravovědu, ale za takovou chvilku toho moc nestíháme. Už vidíme stanoviště, a tak ještě na poslední chvilku sprintujeme. Každý si tahá jednu otázku a nakonec všichni odpovídáme správně. Cesta dolů je hned veselejší a taky rychlejší. Nasedáme a pádlujeme dál.

Za chvíli se objevuje další jez a s ním další přenášení, ale taky další úkol. Tentokrát jsou to značky z kilometráže. Všichni si losujeme a po chvilce se také všichni dostáváme ke správné odpovědi. Přenášení je docela dlouhé, ale s pomocí to nakonec zvládáme. Nasedáme a vyjíždíme dál. Teď už nás čeká jen poslední úkol. Cvaknutí.

A konečně už vidíme most v Bítýšce. Odtud už to má být jen kousek. Přidáváme na tempu. Po levé straně vidíme starý jez. A za zatáčkou už se ukazuje i ten nový. Před jezem ještě odevzdáme kartu a jdeme na to!

Sjíždíme těsně kolem pravého břehu, abychom to měli blízko ke schůdkům. Úspěšně se cvakáme a hned plaveme i s lodí ke břehu. Ještě než stihneme vylít, už plavou i kluci. Pomáhám jim s vylitím. A teď už hurá do cílové rovinky!

Nevylili jsme úplně dokonale, takže se loď dost kymácí, až máme skoro strach, abychom se necvakli znovu. Ale nakonec všechno dobře dopadá a konečně projíždíme cílem!

Rychle vyneseme lodě, sundáme mokré oblečení a hurá na jídlo. Po takovém závodě si ho všichni zaslouží.

Dojeli jsme jako poslední, a tak ani nemusíme dlouho čekat a už je tu vyhlášení. Všichni získávají krásné a chutné perníkové medaile a ti, co se umístili na stupních vítězů, ještě další hodnotné ceny.

Nakonec balíme už celkem uschlé oblečení, navazujeme zbytek lodí a vydáváme se zpět na loděnici. V autobuse někteří únavou usínají a jistě se jim zdají krásné sny plné vodáckých značek, uzlů a nekonečného pádlování.

Původně byl v plánu hezký víkend na běžkách, ale páteční odpoledne a hlavně několik dnů předem rozhodlo, že letošní expedice na Vysočinu bude podle počasí krásný zmrzlý výlet bez sněhu...

Expedice Vysočina 25.-27. 2. 2011

Původně byl v plánu hezký víkend na běžkách, ale páteční odpoledne a hlavně několik dnů předem rozhodlo, že letošní expedice na Vysočinu bude podle počasí krásný zmrzlý výlet bez sněhu. V pátek (25. 2. 2011) odpoledne se první skupinka sešla u Billy a po drobném zdržení jsme dojeli na Tři Studně. Tady na nás čekala paní správcová penzionu U pramene, kde jsme hodlali strávit následující dvě noci. Chata svými rozměry i kapacitou přesně odpovídala našim potřebám. S drobným zpožděním dorazila druhá skupinka. Večer jsme vyplnili rozhovory na různá témata, hrou na kytaru, konzumací zásob z domova a hlavně plánováním sobotního výletu. Ten byl v původní verzi asi na 40 km. Nakonec přijela i Verča a tak jsme se uložili ke spánku.

Ráno moudřejší večera, praví jedno přísloví, a proto jsme v sobotu výrazně přehodnotili včerejší plány. Po snídani jsme se vypravili na výlet. Velmi rychle jsme se rozdělili na dvě skupinky. Rychlé (Zajíc, Pavel a Lidka) a rozvážné (zbytek). První postupový cíl byl hostinec v Kadově. Než jsme sem ale došli, tak rychlé přestalo bavit na rozvážné neustále čekat a rozhodli se pokračovat ve výletu samostatně. I rozvážní dorazili do Kadova před otvíračkou a tak pokračovali dále do Blatin. Počasí nám přálo, krásně svítilo sluníčko a pěkně mrzlo. Sníh byl pouze ve zbytcích, ale vše bylo nádherně zamrzlé. Před jedenáctou jsme už seděli v Blatinách před kavárnou. Chvíli jsme počkali a hned po otevření jsme doplnili obsah našich žaludků. O rychlé skupině jsme se dozvěděli, že míří na oběd do Herálce. Po dobrém obědě jsme se vydali po červené přes Dráteníčky a další skály na nejvyšší vrchol v okolí, Devět skal. Vzhledem k příznivému počasí jsme se podívali na okolí a pak jsme již spěchali do Fryšavy. Tady na nás měla asi za hodinu čekat Maruška, která přijela až dnes. Cesta po žluté byla celkem rychlá a vedla kolem spousty krásně zamrzlých potůčků, mokřadů i kaluží. Ve Fryšavě jsme se potkali s Maruškou a také dost nepříjemným číšníkem. Někteří si dali večeři, jiní pohár a hlavně jsme se tu sešli s rychlými, kteří mezitím dorazili na Tři Studně, ale nevzali si klíče od chaty. Večer byl zasvěcen palačinkám. Verča se oháněla u pánviček jako profesionál a zcela nasytila naše bříška. Většina byla zmožena výletem (25-35 km), tak jsme postupně odpadávali do říše snů.

Nedělní ráno jsme vstávali o poznání unavenější. Nakonec jsme se vydali tentokráte na jih. Nohy nás vedly ke Skihotelu. Tady jsme shlédli hezké rukavice na běžky, závodníky, kteří měli možnost běžky vytáhnout i použít a biatlonovou střelnici. Rychlí opět nevydrželi naše rozvážné tempo a vyrazili směr hostinec U Martina u vesnice Rokytno. Sem jsme směřovali nejdříve po zelené, místní modré, azimutu, poli a silnici. Tady jsme potkali s rychlými. Také jsme zde potkali na rodinném výletě Jirku s Irenou a dětmi. Bohužel jsme se jen minuli. Po dobrém obědě jsme pak pokračovali s drobným promícháním našich skupin na Medlov a zadem kolem studánky k chatě ve Třech Studních. Tady na nás již čekala paní správcová. Tak jsme rychle uklidili, dobalili poslední kousky věcí, zaplatili a rozjeli se do Brna na bazén.

Celá akce byla velmi příjemná a podle mého názoru i nad míru vydařená.

FOTO

Dne 19. 2. proběhlo krajské kolo Mistrovství ČR v eskymování v Blansku. Náš oddíl se účasnil ve velkém obsazení...

Mistrovství jihomoravského kraje v eskymování 2011 - v Blansku 19. 2. 2011

Dne 19. 2. proběhlo krajské kolo Mistrovství ČR v eskymování v Blansku. Náš oddíl se účasnil ve velkém obsazení a mnoho lidí se dostalo do finále na Mistrovství České republiky, které proběhne 20. 3. v Brně. Atmosféra závodů byla velmi příjemná. Lodě se pořád točily dokola a pádla lítala nad vodu. Všichni závodníci se snažili udělat co nejvíc eskymáckých obratů a zajet co nejlepší čas. Někteří někdy nezvedli loď, ale hned ji vylili a pokračovali v jízdě. Nikdo závod nevzdal a dokončil ho.

Náš oddíl měl zastoupení ve všech kategoriích a obsadil tato umístění:

Muži:
1.Opičák, 2.Jirka Šťastný., 3. Zajíc

Ženy:
1.Verča, 2.Lenička, 3.Renča, 4.Míša

Junioři:
2. Michal Horký, 3. Vojta Kára, 4. Pavlík Bečka

Juniorky:
1.Lidka, 2.Monika

Děti:
2. Jirka Šťastný ml.

Veteráni:
1.Petr Konečný 3.Pavel Hruškoci

Veteránky:
1.Eva Vakalová

C1:
1.Honza Remeš 2.Jirka Šťastný, 3.Zajíc, 4.Opičák

UTOPENCI - doplňková soutěž:
1.Laďa Prima 2.Laďa Prima, ?.Lidka

Děkujeme všem fanouškům za podporu.

Všem závodníkům gratulujeme!